Přestaňte autu sloužit. Vydejte se vlastní cestou

Mít vlastní auto bylo dlouho symbolem svobody a nezávislosti. Dnes se však ukazuje, že zejména pro obyvatele větších měst znamená vlastnictví auta často spíše stres, zbytečné náklady a časovou ztrátu. Stále více lidí proto hledá alternativu, která by jim přinesla klidnější a flexibilnější způsob dopravy.

Filip žije v Brně a pracuje jako herní vývojář. Z malé garsonky na předměstí každý den dojíždí do práce. „V neděli by tahle cesta trvala sotva dvacet minut, ale od pondělí do pátku to je kvůli provozu dvojnásobek i víc,“ říká. A pak to úmorné hledání parkovacího místa po příjezdu domů: čtvrthodinka kroužení kolem několika bloků už se stala nepříjemným koloritem. Máte podobnou zkušenost?

Každodenní stres za volantem postupně Filipovi přinášel stále naléhavější myšlenky – není vlastnictví auta ve městě nesmysl? Vždyť jeho passat je každý den v provozu zhruba hodinku a dalších třiadvacet stojí. „Spočítal jsem si, že jenom hledáním parkování ročně strávím přes padesát hodin,“ vypráví Filip.

K tomu náklady na stroj, který více zahálí, než pracuje. A únava z popojíždění v zácpách se prokazatelně podepisuje pod únavu a psychickou nepohodu. A tak to jedno pondělní ráno zkusil: Svůj volkswagen nechal doma a pomocí aplikace si přivolal vůz s řidičem. Pohoda, klid, město se najednou zdálo menší a pocit nabyté svobody povznášející.

Filip postupně na nový model každodenního cestování zcela přešel. A ke stejnému rozhodnutí postupně dochází víc a víc obyvatel velkých evropských měst. Jako například fotograf Hendrik, který prodal své druhé rodinné auto poté, co se přestěhoval z předměstí do centra. Oprášil své deset let staré cargo kolo, aby mohl vozit nákupy a děti. Nebo manažerka Liina, která si uvědomila, že její citroën stojí většinu času nepoužívaný, a tak se s ním po třinácti letech rozloučila a dala přednost jízdě na kole a veřejné dopravě.

Vlastní auto se ve městě zkrátka stává zbytečností. Nákupy si necháte přivézt až ke dveřím, a když někam potřebujete dojet, je tu aplikace a auto za pár minut přistavené. A s podobnými, ne-li menšími náklady.

Nezdravá pouta

Taky si toho u sebe nebo u lidí v okolí všímáte? Svá auta až pohříchu často stavíme na piedestal a máme k nim až nezdravý vztah. Podle aktuálního průzkumu, který letos ve Velké Británii zveřejnila pojišťovna Aviva, přibližně každý osmý dotázaný přiznával, že ke svému současnému vozu cítí silné emoční pouto. Prodejce ojetých vozů Motorpoint o rok dříve rovněž ve Velké Británii provedl průzkum, podle nějž byla na své auto citově navázána až třetina respondentů. A ve starší anketě amerického serveru AutoTrader z roku 2013 dokonce přes sedmdesát procent majitelů přiznávalo, že ke svému vozu cítí „velké“ nebo „určité“ pouto, a 36 procent uvedlo, že automobil považují za „starého kamaráda“.

Je to vlastně absurdní a hloubání nad tímto fenoménem by vydalo na sociologickou studii. Nicméně paradoxem moderní doby je to, že místo aby nám auta sloužila, často se podřizujeme my jim: Investujeme čas, peníze a plýtváme na ně emoční energií. Toxický vztah je tu jak vyšitý.

Ale změna už nastává, jak to hezky ukazuje Filipův příklad. Jaké jsou tedy ty hlavní důvody, proč lidé přemýšlejí, zda má smysl auto vlastnit?

Stojí to moc peněz

Není to laciná záležitost – pokud jezdíte jako průměrný Čech, celkové náklady na vlastnictví auta vás ročně vyjdou na více než 80 000 korun. Vedle pojištění jsou velkou položkou pohonné hmoty, které ročně přijdou na desítky tisíc korun. Pokud máte štěstí a auto funguje bez poruch, každoroční výměna filtrů a oleje, technická kontrola a emise, k tomu občas brzdy a pneumatiky, to vše přijde klidně i na tisícovku měsíčně. A citelná je i ztráta hodnoty, po třech letech provozu ztratí nový vůz průměrně čtyřicet procent ceny. Podrobněji se tomuto tématu věnujeme v samostatném článku.

Desítky hodin ročně v zácpách a při parkování

Noční můrou jsou zácpy – podle webu Statista tráví evropští řidiči stovky hodin ročně za volantem bez pohybu, průměr ve velkých městech se pohybuje přes 150 hodin – to je téměř měsíční pracovní doba. Možná vás překvapí, kolik času strávíme hledáním volného místa – nejhorší je situace v Londýně, kde řidiči touto kratochvílí stráví 67 hodin za rok, ve Frankfurtu to je asi 41 hodin. Problémem je také to, že dopravní situaci lze jen těžko předvídat – studie potvrzují, že nepředvídatelná doba zdržení znamená zvýšený stres a nižší produktivitu.

Auta vysávají emoce

Ač si to mnozí neuvědomují, za volantem zažíváme chronický stres – výzkumy městského prostředí ukazují, že neustálý hluk, rozjezdy, start-stop systém nebo obavy z kolizí dlouhodobě zvyšují úroveň kortizolu a úzkosti. To souvisí se spokojeností v životě. Nedávná studie zjistila, že používání automobilu ve více než polovině doby strávené mimo domov souvisí s celkovou nižší spokojeností v životě – jde o bod, kdy se běžná činnost mění v zátěž. Tohle stresové prostředí může dokonce zanechat změny na mozku – magazín Wired poukázal na to, že dlouhodobý život v městském prostředí a každodenní stres v dopravních zácpách může ovlivňovat fungování oblastí mozku zodpovědných za regulaci emocí, což vede k tomu, že lidé jsou citlivější i na malé stresové podněty a jejich mentální kondice se zhoršuje.

Stydíme se za to, že znečišťujeme

Asi každému je jasné, že doprava znečišťuje životní prostředí. Osobní vozy mají na svědomí přes šedesát procent emisí CO₂ z celkových emisí silniční dopravy v EU, což z nich dělá největší zdroj znečištění v městské dopravě. Ačkoli nové vozy jsou k ovzduší přívětivější než dřív (v roce 2023 byl průměr 106,4 gramu CO₂ na kilometr), obrovské a zvyšující se objemy osobní dopravy znamenají, že každé auto vypustí v průměru víc než tunu CO₂ ročně – bezkarbonová města tedy skutečně nemáme. A to není všechno. Kromě výfukových plynů produkuje každé auto další znečišťující částice a hluk a vytváří tepelné ostrovy, což jsou další útrapy, které snášejí všichni obyvatelé měst, nejen řidiči.

Mnoho lidí proto přemýšlí, jak svou uhlíkovou stopu omezit. Nevlastnit auto je jednou z účinných cest.

Důvodů, proč se vzdát vlastnictví auta, je mnoho. Stejně tak se nabízí řada alternativ, které vlastní auto nahradí. Někomu vyhovuje koloběžka či kolo, jiný řídí sdílené auto a další se raději nechá odvézt. V každém případě však vždy vítězí svoboda a flexibilita.

Autor: Štěpán Vorlíček